Dobroběžka: Vzácný host navštívil děti na škole SAMS
Cestovatel Marek Jelínek, který na koloběžce zdolává 9000 km dlouhou cestu Asií, právě projíždí Bangladéšem. Po dlouhých 66 dnech a 3244 km cesty z Nového Dillí přes Himaláje dorazil na internátní školu SAMS. Setkal se zde s bangladéšskými dětmi, kterým výtěžek z projektu Dobroběžka pomůže získat vzdělání. Jak se Markovi podařilo v Bangladéši zorientovat, dorazit až k dětem na SAMS a co s nimi viděl a zažil?
Jak se jezdí na koloběžce Bangladéšem
„Pokaždé když někam přijedu, potkám minimálně jednoho člověka, který umí anglicky, nebo mě něčím překvapí a vznikne fajn kamarádství. Ulehčí mi třeba hledání noclehu nebo kde se dobře a levně najíst. Vždy se mi děje, že potkám někoho, s kým si padnu do oka a je to fajn.
Takže ve své podstatě za celou dobu jsem nebyl ještě sám! Můžete namítat pro a proti, ale tohle je má zkušenost, že pakliže je člověk otevřen a myslí to tak nějak všeobecně dobře, nepochybuje nad sebou a věří svému záměru, vždycky všechno dobře dopadne… Ať je to cokoliv. A stejně tak, jako v mém světě neexistují náhody, začalo existovat víc a víc vděčnosti… Třeba za to, že jsem ve zdraví dorazil do cíle, protože kolikrát na těch silnicích to je peklo," komentuje Marek svoje zkušenosti.
"Jistě, je to tady obrovsky náročný, jsou tu teploty kolem 45 °C a 97% vlhkost, jedu skrze neupravené silnice, všude díry, dýchám prach, vyhýbám se rikšám, uhýbám autobusům z protisměru, krávám, lidem, a do toho sleduju, jestli nějaký pošuk nejede za mými zády, nebo se ze strany na mě neřítí slon. Patří to k tomu, ale nevěřili byste, jak se v takovém případě rozjede ta intuice, kterou máme všichni!"
Z cesty Marek píše: „Míjím prosté vesničky, kde si děcka hrají u potoka, schovávají se přede mnou a smějí se u toho. Chápete? Žádné tablety, žádné mobily, a přesto ty děcka jsou tak šťastný. Přijdu si jak Marco Pólo, který objevuje ztracený svět a má obrovskou radost z toho, že ho znovu objevil.“
„Projíždím další vesnicí z dnešních 64km, a najednou z toho jejich amplionu, ze kterého se obvykle line nějaká modlitba, slyším: „Cycle, cycle, cycle!“ A lidé se rychle sbíhají ke krajnici a já se cítím jak závodník na Tour de France, víte je to tak krásné gesto být povzbuzován tolika lidmi, které ani neznám...“ 
Konečně v první škole!
Po napínavém putování často až do únavy k padnutí se Markovi 
podařilo v polovině června dorazit na naši první internátní školu, SAMS. Místní studenti i učitelé byli jeho návštěvou nevídaně nadšení. Škola SAMS je největší a nejvybavenější školou BanglaKids. Úplné střední vzdělání zde může získat 805 studentů a 213 z nich podporují dárci BanglaKids. Na přilehlých pozemcích škola pěstuje rýži, brambory, zeleninu i manga a jiné tropické ovoce, také chová dobytek na mléko a maso, které pak prodává. Marek se podíval do tříd a pořídil krásné fotky, jejichž ochutnávku si určitě prohlédněte ve fotogalerii. Dojem na něj udělala vděčnost a cílevědomost dětí, které vnímají své dárce jako adoptivní rodiče a chtějí, až vyrostou, také pomáhat potřebným dětem.
Marek na svém Facebooku ze SAMSu také píše: „Baví mě sledovat to dění ve třídě, jak učitel i v takových podmínkách dokáže docela aktivně vykládat látku a ještě se u toho smát. Nemusel by. Ale líbí se mi, že se směje. To jsem moc na škole nezažil."
Marek nyní cestuje směrem do Dháky přes internátní školu BASC. Těší se na návštěvu slumového vzdělávacího centra Čalantika, podívat by se měl i za dětmi do nově podporované školy Tongi. Sledujte další Markova dobrodružství živě na www.dobrobezka.cz! Každý kilometr, na který online přispějete, pomůže získat vzdělání bangladéšským dětem v programech BanglaKids a Čalantika.
Foto: © Marek Jelínek
