Když vám sirotek začne říkat tati

Program BanglaKids humanitární organizace ADRA už 25 let pomáhá dětem z nejchudších rodin v Bangladéši získat vzdělání a naději na lepší budoucnost. Jaké to je vést tento projekt a jak vypadá život v jedné z nejchudších zemí světa? O tom jsme si povídali s vedoucím programu BanglaKids Kamilem Kreutzigerem, který zároveň s manželkou v Bangladéši podporuje tři děti.

Kamile, ty vedeš projekt adopce dětí na dálku v Bangladéši. Proč zrovna tam?

Bangladéš patří k nejlidnatějším a zároveň k nejchudším zemím světa. Kvůli extrémní chudobě tam nechodí do školy 3,7 milionu dětí. V roce 1999 začal zubní lékař Milan Moskala pomáhat dětem na ulici v hlavním městě Dháce, a díky Aleně Rusové a mnoha fajn lidem u nás začala podpora dětí, kterou dnes nazýváme BanglaKids neboli Bangladéšské děti. Podpora dětí z chudých rodin jim vlastně zachraňuje život a otevře dveře k lepší budoucnosti.

Máš sám adoptovaného nějakého školáka nebo školačku?

Ano, s manželkou máme v Bangladéši tři krásné děti. S trochou nadsázky – zpívajícího pastora, ráznou indiánku a šikovného fotbalistu.

První je Ronjon, sirotek, toho jsme začali podporovat před 14 lety, kdy jsem ještě nepracoval v Adře. Dnes je mu 22 let, krásně zpívá a studuje teologii. Je to taková čistá duše, každé ráno vstává ve 4 hodiny a komunikuje s Bohem. Kvůli mně se naučil anglicky a již desetkrát jsme se spolu setkali! Říká mi tati, což pro mě nebylo jednoduché, ale už jsem to přijal. Občas potřebuje povzbudit, občas nasměrovat, občas se jen sdílet. Dělá nám radost.

Druhá je Omeika, kterou před 10 lety moc chtěla moje manželka Anka. Je z kmene Garo, kde hlavní zodpovědnost za rodinu nesou ženy. Vůbec nevím, jak je to možné, ale některé povahové rysy má Omeika stejné jako moje žena. Hlavně pracovitost a ráznost. Ráda by se stala zdravotní sestřičkou. Bude jí 16 let a za ty roky hodně vyrostla. Má krásné dlouhé vlasy a opravdu vypadá jako indiánka.

Nejmladším je Drisho, bude mu 13. Zemřela mu maminka, měla slabé srdce. A otec ho opustil, takže vyrůstal s babičkou. Setkali jsme se zatím jen jednou, ale hraje skvěle fotbal, je fakt šikovný. Rád by se stal inženýrem, tak uvidíme. Třeba bude po mně. :)

Pro nás je přirozené dávat a dělit se. Vlastně si ani nedovedu představit, že by to bylo jinak. A v údolích života mě děti podržely. Vím, že to má smysl.

Jak často jezdíš do Bangladéše?

Obvykle jednou ročně, na jaře nebo na podzim. Domlouváme spolupráci s partnerskými organizacemi a učiteli, navštěvujeme školy a děti, připravujeme různé podpůrné projekty, kontrolujeme finance. Je to intenzivní, krásné. Jednu dobu jsem uvažoval, že bych se tam přestěhoval. 

Co obnáší tvá práce v ČR? 

Všechno! Neskutečný komplex činností – PR, fundraising, komunikace s dárci, firmami a partnery, projektový management, psaní článků, newsletterů a příspěvků na sociální sítě, vymýšlení různých charitativních aktivit, uzavírání smluv, rozvoj IT, programové věci…

Jedna naše kolegyně říká, že existuje pomalé pracovní tempo, rychlé pracovní tempo a pak ADRA tempo. Je to jednoznačně nejintenzivnější práce, kterou jsem v životě měl.

Získat lidi pro podporu dětí v Bangladéši není jednoduché. Je to dlouhodobější závazek. Ale jak říká jedna naše dárkyně: „Peníze, které jsem se rozhodla věnovat, mi nemůžou chybět. Něco, co nemáte, vám přece nemůže chybět.“ A má to smysl, o tom žádná.

Je snadné shánět finance na tento projekt?

Je to těžké. Vážíme si každého jednotlivého dárce. Je super, když se zapojí firmy a třeba se lidé na oddělení složí na jednoho školáka. To je moc fajn.

Mnohem těžší je ovšem shánět peníze na provoz. Lidé rádi podpoří školáka, ale málokdo si uvědomuje, jak náročné je to pro nás. Někdy si přeji, aby přišel usměvavý chlapík a řekl: „Líbí se mi, co děláte, tady máte na provoz.“ 

Provozem mám na mysli pronájem kanceláře, platy našeho mini týmu včetně koordinátorky, která komunikuje s dárci i školami v Bangladéši, IT rozvoj, charitativní akce, telefony, materiály pro dárce apod. To všechno je potřeba, abychom mohli dětem pomáhat.

Chudoba v Bangladéši je asi patrná na každém kroku. Jak vypadá? U nás si to lidi asi nedokážou představit.

Nedokážou. To by ji museli zakusit na vlastní kůži. Projít se po přeplněné ulici v Dháce, zajít do slumu, navštívit textilku, vidět spát děti na ulici za hustého provozu, pocítit paži a naléhání žebráka, vidět zoufalou maminku, která položí kojence na chodník a vedle něj krabici, do které ji lidé hází peníze, zatímco ona se snaží někde pracovat…

Pro mnohé rodiče není vzdělání dětí prioritou. Pokud dítě může do rodinného rozpočtu přispět svou prací, žebrotou, předčasným sňatkem, nebo jinak, do školy jej nepošlou. Ideál je, když škola zajistí dítěti i stravování, to je pro rodinu velká úleva. A tohle také děláme.

S jakými problémy se potýkáš kromě financování?

Jsou to hlavně předčasná ukončení studia, tzv. dropy. Často je důvodem nemoc nebo úmrtí v rodině dítěte, stěhování nebo rozvod rodičů. Jsou to smutné věci a je škoda, že někteří dárci pak nepokračují v podpoře jiného dítěte. Potřebných dětí jsou v Bangladéši miliony.  

Ty překážky ale pak určitě kompenzují radosti. Jaké nejšťastnější zážitky bys vzpomněl? 

Je jich hodně. Když třeba dítě vystuduje, dělá sestřičku nebo manažera, přijde ukázat partnera a děti, prostě radost z toho, že se jim daří. Nebo když učitel, kterému jsme se skládali na transplantaci ledviny, září štěstím a je nejlepším učitelem v oblasti. Často mě dojímá příprava článků a fotogalerií z monitorovacích cest. To prožívám všechna setkání znovu a někdy i hlouběji. Mám rád děti a těší mě, jak rostou.

A taky mám velkou radost ze spolupráce, když nás někdo podpoří, jako naposledy influencer MENT, který jel s naší ambasadorkou Justýnou do Bangladéše. Díky jeho dosahu to inspirovalo mnoho dárců.

Před 3 roky nás podpořil skvělým počinem kajakář Vávra Hradilek, sjížděli jsme Gangu. Aktuálně se nám rodí v hlavě další bláznivý nápad – přejet Bangladéš na rikše. Jet na rikše je strašně těžké a hledáme pro to vhodného kandidáta. S některými jsme v kontaktu, tak uvidíme, zda nám něco v roce 2026 klapne.

Děkuji za rozhovor.

Ptal se Vít Hněvkovský, Vedoucí Oddělení PR a fundraisingu

PS: Potěší nás jakékoliv příspěvky na celkovou podporu projektu BanglaKids.
Můžete je zaslat na účet: 271814436/0300, VS 705.

Konkrétní dítě pro adopci najdete zde.
Konkrétní užitečné dárky nakoupíte dětem v našem e-shopu. 

Děkujeme!

Chci vědět víc o programu Chci podpořit BanglaKids