O Kulihráškovi

Očima budoucí maminky

Šárka Hejnáková, neoficiální miss sympatie humanitární organizace ADRA, které u nás nikdo neřekne jinak než Šáruš, je koordinátorkou programu BanglaKids od roku 2007. Za tu dobu jí pod rukama „prošly“ tisíce bangladéšských dětí a komunikaci s ní ocenily stovky jejich převážně českých „adoptivních“ rodičů. Začátkem července se má sama stát maminkou. Poprvé. O tom, jaké to je pečovat o děti v zahraničí i těšit se na vlastního mrňouska, si s ní povídali její kolegové Honza, Anička a Kamil. 

Honza: Šáruš, začátkem července čekáte příchod nového člena rodiny. Zpočátku jste mu říkali zajímavým jménem. Jakým?

Kulihrášek. Já Kulihráško (střední rod), protože jsem nevěděla, co to bude, a manžel Martin Kulihráška, protože si přál holčičku. Pak jsme se dozvěděli, že to bude kluk a vybrali jsme mu jméno Ondra. A tak se z Kulihráška stal Ondrášek.

Honza: Tvá práce je hodně o komunikaci. Zajímalo by mě, zda si s Kulihráškem nějak povídáš nebo jestli mu třeba zpíváš?

Ano, samozřejmě. Na začátku – to bylo bříško malé – jsem si s ním nepovídala, ještě mi moc nedocházelo, že jsem těhotná. Ale od první půlky února každý večer před spaním řeknu Ondrovi pár slov o tom, jaký jsme měli den, co jsme zajímavého prožili, a zazpívám mu jednu písničku. Protože ještě neznám dost ukolébavek, zpívám mu různé písničky. Nejraději od Jarka Nohavici, Karla Plíhala, také pár písní od Beatles, a samozřejmě i lidové písničky. Koupila jsem si i kytaru a i když jsem mu na ni ještě nehrála, brzy dojde i na ni.

Kamil: To je hezké. A co třeba pohádky?

Ty necháme až na dobu, až se Ondra narodí.

Honza: Šáruš, na nástěnce znázorňujeme všechny Kulihráškovy přírůstky a máme všichni radost, jak krásně roste. Jaké máš pocity, když prodlužujeme jeho graf, do kterého jsme posledně připsali i jeho odhadovanou hmotnost?

Mám z toho radost, stejně jako mám radost z každé návštěvy u paní doktorky, kdy mohu vidět Ondru na ultrazvuku a vím, že se má u mě dobře.

Honza: Myslíš, že se od programu BanglaKids dokážeš po letech odpoutat a starat se jen o jedno děťátko?

Myslím, že ano. Přeci jen, starat se o vlastní dítko je jiné. Ale moc ráda se po tříleté rodičovské dovolené zase vrátím a budu pokračovat ve své práci pro děti v Bangladéši a pro naše dárce.

Anička: Myslíš, že lidé mohou mít k programu BanglaKids jiný postoj podle toho, zda jsou sami rodiči nebo děti nemají? Změní se u Tebe něco?

Možná to může mít vliv, ale děti v našem programu podporují jak dárci s dětmi, tak bez dětí. S manželem a skupinkou dalších dárců podporujeme také jednu dívku, Bristy, skoro od začátku, kdy jsem na BanglaKids začala pracovat. Budeme ji rádi podporovat i nadále, takže to se určitě nezmění. Možná ale díky našemu rodičovství více pochopím pocity některých dárců, kteří se cítí být „adoptivními rodiči“, co vše to pro ně může znamenat.

Honza: Nedávno Tě kolegium ekonomického oddělení vyhlásilo za nejsympatičtějšího spolupracovníka z celé Adry, něco jako Miss Sympatie ADRA? Co Ty na to?

Těší mě to, ale vzhledem k tomu, že tu máme spoustu sympatických kolegů a celý náš kolektiv je moc fajn, mám pocit, že to není příliš zasloužené.

Anička: Pracuješ v programu BanglaKids již víc než 7 let a udělala jsi velký kus práce. Na které okamžiky ráda vzpomínáš?  

Na setkávání s dárci, na milé telefonáty, e-maily, dopisy. Na bangladéšské děti s krásnými úsměvy. Na nepopsatelné okamžiky během dvou cest v Bangladéši. Na chuť bangladéšské rýže s čočkou zvanou dál a na místní melouny.

Jsem moc ráda, když do programu zapojujeme nové děti. Velkou radost mi také dělá komunikace se spokojenými dárci.

Kamil: Co pro Tebe bylo naopak nejtěžší?

Během uplynulých let se stalo, že zemřely dvě děti na malárii. Bylo pro mě velmi těžké oznámit to jejich dárcům. Zároveň jsem dlouho měla problém říkat dárcům, že děti, které podporují, z nějakého důvodu skončily studium, protože jsem se obávala toho, jak to přijmou. Někteří dárci byli velmi smutní, jiní ovšem takovou zprávu přijali dobře.

Kamil: Jak Tě práce v BanglaKids obohatila?

Ukázala mi, kolik dobrých lidí v naší, a nejen naší zemi, je. Lidí, kteří chtějí pomáhat, udělat něco pro druhé. Zároveň, že je možné být šťastný a žít dobrý život, přestože „osud“ nebyl k člověku příliš laskavý.

Kamil: Jak jsi během té doby prožívala komunikaci s dárci?

Komunikace s dárci byla velmi přátelská. S některými dárci jsem mohla navázat osobnější kontakty. Těšila mě jejich trpělivost a pochopení v případech, kdy třeba vše nešlo tak, jak by mělo. Mnohokrát se mi stalo, že nám dárci děkovali za naši práci, což by se v jiných oblastech nedělo.

Mám radost z každého dárce, který začne podporovat dítko v programu BanglaKids a vždy mě mile překvapí, když se do našeho programu zapojí také dárci, kteří sami nemají peněz nazbyt. Ráda bych poděkovala všem dárcům za jejich podporu a milou komunikaci. Bez jejich podpory by naše práce nebyla možná.

Anička: Jak se program BanglaKids za tu dobu vlastně změnil?

Informujeme dárce více o dění v programu BanglaKids, samozřejmě o dětech, snažíme se zpřehlednit, jak vše funguje. Velký posun vnímám v tom, že naše webové stránky www.banglakids.cz mají novou podobu, která nám sdílení takových informací umožňuje.

Anička: Máš nějakou představu, co by mělo v BanglaKids fungovat jinak, až se vrátíš? Dáš nám nějaké úkoly?

Na úkolech se určitě domluvíme. Ale myslím, že toho s Kamilem vymyslíte spoustu, co by se mohlo a mělo změnit a jak. Určitě bych byla ráda, aby lépe fungovala zpětná vazba z Bangladéše. Také doufám, že budeme mít více dárců, díky kterým dostane šanci na lepší život více dětí.

Anička: Těšíš se na to, až nastoupíš na mateřskou/rodičovskou dovolenou?

Ano, bude to určitě velká změna, tuším, že vše bude „vzhůru nohama“, ale těším se, až se budeme o Ondru starat a uvidíme, jak roste, vyvíjí se, doufám, že mu s námi bude dobře.

Honza: Co když budeme potřebovat Tvoji radu, můžeme Tě na mateřské dovolené rušit?

Samozřejmě, ale tuším, že to ani nebude potřeba, protože jste všichni moc šikovní.

Honza: Nám všem se bude po Tobě stýskat, Tobě něco podobného asi nehrozí?

Myslím, že se mi bude taky stýskat, minimálně občas, vždyť mi tu s Vámi bylo tak dobře. Ale aspoň jednou za čas Vás s Ondrou navštívíme a určitě zůstaneme v kontaktu.

Kamil: Přála bys něco dětem, dříve než se jim na nějakou dobu vzdálíš?

Přála bych dětem, aby byly šťastné a spokojené na našich školách a hlavně, až se vydají svou vlastní cestou. Ať se jim splní jejich sny.

Anička: A dárcům?

Moc děkuju, mějte se krásně a těším se na Vás za pár let!

Honza: Děkujeme za rozhovor a přejeme Ti, ať se zdravý hrášek pěkně kulí!

P.S. Své otázky Šárce Hejnákové nám můžete poslat i Vy na banglakids@adra.cz

P.P.S. Dne 3.7.2015 se do rodiny Šárky a Martina Hejnákových vykulil (48centimetrový a 3,25 kg vážící) zdravý Ondrášek! Stalo se tak v den tatínkových narozenin! Blahopřejme mamince i tatínkovi a Ondráškovi přejeme , aby se životem - stejně jako doposud - radostně kulil! 

Fotky Ondráška naleznete ve fotogalerii. 

Chci vědět víc o programu Chci podpořit BanglaKids