Historie Bangladéše

Bangladéš znamená "bengálská země" či "Bengálsko". Od 2. století př. n. l. tvořila součást Maurjovské říše. Později byla součástí Indie. Od 13. století se zemí velice rychle šíří islám. Roku 1760 se Bengálsko stalo britskou kolonií, ve které vládli hinduističtí vládci. To zvyšovalo napětí mezi muslimy a hinduisty v zemi. V roce 1905 bylo Bengálsko rozděleno na západní hinduistickou a východní muslimskou část. Rozdělení se setkalo s odporem, a tak bylo Bengálsko v roce 1915 opět sjednoceno.

V roce 1947 ponechali Britové Britskou Indii svému osudu. Bengálsko bylo opět rozděleno podle náboženství. Hinduistický západ připadl Indii a muslimský východ se stal, pod názvem Východní Pákistán, součástí Islámské republiky Pákistán. Západní Pákistán byl vzdálen od Východního přes 1500 km. V roce 1970 vyhrála volby Lidová fronta, která prosazovala autonomii Bengálska. Pákistánská vláda ale autonomii nezavedla a místo toho poslala do východního Bengálska své vojsko. Vypukla občanská válka, kterou s pomocí Indie a SSSR východní Bengálsko vyhrálo a v prosinci 1971 byl vyhlášen samostatný stát Bangladéš. Prvním premiérem se stal vůdce Lidové ligy šejch Mudžíbur Rahmán. Ten byl v roce 1975 při převratu zavražděn. Další období je charakteristické velkým množstvím převratů, které se neobešly bez násilností, jež lze považovat za občanskou válku. Výjimečný stav byl zrušen až v roce 1991. Dnes je oblast v relativním klidu. Západní Bengálsko bylo z velké části ušetřeno násilností a je dodnes součástí Indie.