Bangladéš - Život ve městech

Bangladéš je především zemědělská země. Odhaduje se, že až 75 % lidí žije na vesnicích, mimo městské aglomerace. Nicméně, toto demografické rozložení obyvatelstva se rychle mění a v Bangladéši můžeme sledovat nárůst počtu obyvatel velkých metropolí. Seznamte se s těmi hlavními.

Dháka

Dháka je hlavním městem Bangladéše. S počtem obyvatel 14,4 mil. (2014) se řadí k největším městům světa a k nejvýznamnějším v jižní Asii. Leží severně od řeky Burhi Ganga, na jednom z ramen veletoku Brahmaputra, v monzunové klimatické oblasti. Průměrná roční teplota je 25 °C, s minimy okolo 18 °C v lednu a maximy okolo 29 °C v srpnu. Téměř 80 % úhrnu ročních srážek (1 854 mm) spadne v průběhu května až září. Průměrná nadmořská výška města je 6 m n. m., nejnižším bodem je hladina řeky Brahmaputry ve výšce 3 m n. m..

Dháka byla založena v 10. století. V letech 1608-1704 byla sídlem mughálských guvernérů a hlavním městem Bengálska a také střediskem námořního obchodu pro britské, francouzské a nizozemské obchodníky. Roku 1765 se Dháka dostala pod britskou nadvládu. V roce 1905 se znovu stala hlavním městem Bengálska, a v roce 1956 hlavním městem Východního Pákistánu. Během války za nezávislost v roce 1971 bylo město silně poškozeno. Polatinštěné psaní názvu Dacca bylo změněno na bengálské Dhaka v roce 1982.

V Dháce sídlí vláda, parlament, prezident a společně s přístavním městem Chittagong hraje ústřední roli v bangladéšské ekonomice. Je politickým, obchodním, kulturním, a vědeckým centrem národa. K nejznámějším kulturním památkám zde patří budova Parlamentu (Jatiyo Sangshad Bhaban), Dhácká univerzita, Muzeum osvobození (Shaheed Minar), Národní muzeum, pevnost Lalbagh, a další.

Dháka je známá jako „město mešit“, je jich zde přes 700, nebo se jí říká také „hlavní město světa rikš a rikšů“, jichž se v ulicích denně pohybuje víc jak 400 000. Nachází se v regionu, který je světově proslulým v pěstování rýže a juty. Zpracovávají se zde textilie (juta, mušelín, bavlna), potraviny (zejména rýže), vyrábí se různé spotřební zboží.

V posledních desetiletích zažívá Dháka velký příliv obyvatel z celé země. Patří k nejhustěji obydleným a nejrychleji rostoucím městům světa. Je rozdělena na staré a nové město a mnoho rezidenčních a průmyslových částí. Navzdory tomu, že se Dháka stále potýká se značnými problémy přelidnění, chudoby a znečištění, přitahuje město množství zahraničních investic a obchodu a je svědkem modernizace dopravy. Příkladem může být začátek stavby metra nebo výstavba mostové dálnice.

Chittagong

Chittagong je druhé největší město v Bangladéši (cca 6,5 mil. obyvatel) a největší bangladéšský přístav, dobře vybaven pro zaoceánské lodě. Leží při ústí řeky Karnaphul do Bengálského zálivu, nedaleko hranic s Barmou a Indií.

V minulosti sloužil přírodní přístav jako brána do celého Bengálska. Při svých cestách jej navštívilo mnoho cestovatelů, např. Süan-cang, Abú Abdallah ibn Battúta nebo Čeng Che. V 16. a 17. století přístav ovládali Portugalci pod názvem „Porto Grande De Bengala“. V době britské nadvlády v 19. století se vyvinul dnešní přístav v souvislosti s výstavbou železnic. Během druhé světové války bylo město důležitou základnou spojenců při bojích s Japonci v Barmě. Po rozdělení Britské Indie v roce 1947 se město stalo součástí Pákistánu, resp. jeho součásti Východního Pákistánu. Během bangladéšské války o nezávislost v roce 1971 byla ve městě vyhlášena nezávislost Bangladéše.

Chittagonský přístav je důležitou součástí bangladéšské ekonomiky. Prochází přes něj 90 % bangladéšského zahraničního obchodu. Ve městě sídlí mnoho obchodních společností i průmyslových závodů, město má i vlastní burzu či univerzitu.

K produktům oblasti patří zejména juta, bavlna, rýže, čaj, ropa a bambus. Okolí Chittagongu je malebné, obklopené zálivem, řekou a kopci, které se zvedají až do hraničních hor, 1 200 m vysokých, kde žijí různé kmeny, které stály v opozici proti bengálskému osídlení. Průměrná roční teplota je zde 26 °C a roční úhrn dešťových srážek 2 870 mm.

Starobylé město Chittagong má bohatou historii. Vládly mu různé dynastie; od Tippera (buddhistické) přes Arakana (hinduistické) až k Moghulovi (muslimové). V 16. století zde podnikali nájezdy Portugalci. Britové získali kontrolu nad městem v roce 1760.